Hubka na umývání nádobí...

Autor: Tina Nekudová | 6.7.2016 o 19:25 | Karma článku: 3,03 | Prečítané:  731x

Je úterý, začátek července. Trávím volný den v rodném městě, se svojí rodinou. Sedím na terase. Kolem mě rozkvetlé polní karafiáty, mají překrásnou cyklamenovou barvu. Nevoní, nemusí, jsou nádherné.

Pod nohami mi běhá čtyřnohé stvoření. Měla těžký život, je vděčná a každou minutu nám to dává najevo, jak to jen pes, svojí bezhraniční upřímností, dokáže. Svítí slunce, fouká vítr. Kdyby se v tomto momentě zastavil čas...mohla bych si říct, že jsem žila plnohodnotný život? Co je plnohodnotný život? Co je plnohodnotný?

Mám obrovské štěstí. Potkávám lidi, kteří jsou výjimeční a nebojí se svoji výjimečnost předávat dál. Mám možnost se od každého z nich spoustu naučit. Cítím se jako hubka na umývání nádobí. Každý den se snažím vstřebávat moudra ze všech stran. Některá protečou skrz na skrz. Některá protečou skrz na skrz, ale zanechají za sebou mokré stopy. Některá se nasají a drží se ve mě, dokud nejsou správně zužitkována. A tak jen přemýšlím, jakým způsobem regulovat ten přítok informací, jakým způsobem zvětšit svoje mozkové kapacity, abych dokázala plavat v moři plném nevyčerpatelných vědomostí. Mám totiž pocit, že únik informací omezuje moji možnost žít opravdu plnohodnotný život...možná je to jen pocit.

„Je určitá krása v nevědomosti“, se říká. Nevím. Opravdu nevím. V některých situacích si přeji vrátit čas a nevědět. Na druhé straně vím, že jakékoliv poznání mě posouvá a kreuje a že bych byla poloviční, čtvrteční, třičtvrteční, kdybych se nechala nevědomě, ale i vědomě ukracovat o to plnohodnotné nasávání. Na základě čeho ale určujeme, do jaké míry si chceme být vědomi, jakým způsobem určujeme svoje životní hodnoty? Možná už se rodíme s některými predispozicemi. Něco nás naučí rodina. Myslím si....teda myslím si, že vím, že to nejhlavnější si ale musíme prožít. Musíme pocítit na vlastní kůži. A je vzácné mít kolem sebe lidi, díky kterým život můžeme prožít, ne jen přežít.

Je úterý, začátek července. Mám za sebou volný den se svojí rodinou. Jsem na cestě zpět domů. Pár polních karafiátů jsem si natrhala s sebou. Nevoní, ale jsou nádherné. Jsem ráda, že se čas nezastavil. Jsem ráda, že můžu dál hledat možnosti, jak se naučit plavat v moři plném nevyčerpatelných vědomostí. Hledat příležitosti, které mě naučí, jak plnohodnotně hrát svoji roli hubky na umývání nádobí.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

ŠPORT

Real Madrid v šlágri remizoval s Barcelonou, gól strelil v úplnom závere

Otvárací gól strelil Luis Suárez, vyrovnal obranca Sergio Ramos.

EKONOMIKA

Deti boháčov majú vlastnú sieť, stojí za ňou Slovák

Byť bohatým je nuda, keď vás nikto nevidí.

SVET

Ako Trump za pár dní nahneval dve jadrové mocnosti

Trump sa pustil do telefonátov so svetovými lídrami.


Už ste čítali?