Bratři, bratia?

Autor: Tina Nekudová | 13.9.2013 o 23:49 | Karma článku: 10,41 | Prečítané:  910x

Toliko nacionalismu by nám mohly všechny západní země závidět. Jásáme společně, pláčeme společně. Ládujeme do sebe utopence, zavináče, zapíjíme je pivem, rumem, domácí slivovičkou, společně. Děti vesele skotačí, úsměvy kam se podíváte. Idylka náramná. Potom přijde prohra, skepticismu narůstá. Ze všech se stanou hokejoví experti. Nejlepší generace už pomalu odchází, trenér už nemá, co nového přinést, led je špatně upravený, Švýcaři mají víc peněz, krize Evropské unie. Toto mají naše národy společné. Ale potom přijde ten slavný moment, kdy se každý hokejový Čech zeptá: „Jak jsou na tom vlastně ti Slováci?“ Vypadli, jako my, dobrá varianta, když my ne, tak ani oni ne. Vypadli a my jsme ještě stále ve hře, ideální varianta. My jsme vypadli a oni jsou stále ve hře, ajajaj. Jak je to možné? No jistě, mají českého trenéra.

A tak se ptám, jaké jsou vlastně vztahy mezi Slováky a Čechy? Existuje opravdu rivalita mezi námi jenom v hokeji?  S kapkou ironie konstatuji, že to není pravda. Bohužel, nebo bohudík. Říká se, že zdravá soutěž je dobrá soutěž. No, předsudky nás válcují.

Když na kolejích v Brně otevře milý mladý muž, nebo milá mladá žena ústa a vyjde z nich libozvučné „Dobrý deň“, vytváří se tři tábory studentů. První tábor obdivuje zajímavý slovenský šarm a ten harmonický jazyk, druhý tábor nenápadně sleduje zpovzdálí, protože právě zjistil, že té Slovenštině asi nebude moc rozumět, a třetí tábor vykouzlí falešné úsměvy, zatímco jim vře krev v žilách, protože další Slováky už na koleji nestrpí. Nemáme snad rádi, když u nás Slováci studují?

Seděli jsme jednou večer s kamarády v kavárně hned vedle našeho domu, když si vedle ke stolu sedla česká rodinka. Stačilo pár slov a moji přátelé na sebe zamrkali, bez jediného slova se začali usmívat, dívali se okolo sebe a potutelně se tvářili. Prohlídla jsem si pozorně českou rodinu a sledovala, co tak zvláštního na nich může být, že se moji kamarádi dusí smíchem. Máma, táta a dvě děti, věk přibližně pět a deset let, nerozuměla jsem. „Vy Čechuři jste tak srandovní. Jágr účes, žmolkovité trička a to Vaše vole.“ Zůstala jsem jak opařená čajem. Toto si o nás Slováci myslí?

 

Tak já Vám nevím, jak to doopravdy je. Předstíráme, jak moc jsme odlišní, nebo předstíráme, jak velmi jsme si blízcí? Nebo to jednoduše neřešíme, Čech, Slovák, je to jedno, jedna stejná banda. Jedna velká „československá“ rodina?

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

KOMENTÁRE

Prečo by sa mali Slováci začať báť Čechov

Slovensko bude musieť vynaložiť viac úsilia a vynaliezavosti, aby ho Brusel v zhluku „podivných“ demokracií na východ od Nemecka rozpoznal

EKONOMIKA

Hranica s Ukrajinou sa môže otvoriť, clo zrušiť a roaming tiež

V najbližších rokoch by sa Ukrajina či Moldavsko mohli dostať do Schengenu.


Už ste čítali?