Ani fakt, že v ledničce není nic k snídani, mě nijak nerozhodil. Ušetřila jsem nevybíráním si outfitu vzácných dvacet minut, tak jsem spokojeně vytvořila plán, zastavit se na mé oblíbené benzínové pumpě a koupit si můj oblíbený kalorický „čokotwist“. Dnes si to můžu dovolit, dnes jsem přece štíhlá jako laň. Po cestě hráli na Funku jako páni. Jedna pecka za druhou, vrtěla jsem se, úsměv od ucha k uchu. Jsou to ty šťastné momenty, když si myslím, že mě nikdo nevidí a neslyší.
Zastavila jsem klasicky ve druhém boxu zprava. Nikdo tam nikdy nestojí, protože z půlky do toho boxu trčí kamenný odpadkový koš. Asi ještě nikdo nezjistil, jak výhodně je ten odpadkový koš postavený. Nikdy nemám v autě zbytečné paragony od tankování, nebo minerálek. Za pultem obsluhovala jedna ze dvou milých, mě znamých dam. „Čokotwist“ voněl až ke dveřím, ty kousky čokolády vypadaly výjimečně dobře, vzala jsem rovnou dva. Sbírám body na věrnostní kartu, za dva twisty čtyři body, výhodná koupě.
Chybělo velmi málo, aby se toto ráno stalo dokonalým. No a na to málo stačila jedna sexy blondýna, co dostala omylem svůj řidičský průkaz. Vycházela jsem ze dveří benzínové pumpy, když jsem zahlídla perfektně vyleštěnou, bílou Q7. Ty její dokonalé tvary zbožňuji. Chvíli jsem se kochala, když začaly pípat parkovací senzory. Sexy blondýnka tomu zjevně nepřikládala žádnou váhu. Byl to jako zpomalený černobílý film. Všechno se na chvíli zastavilo a dívalo se, jak dramaticky, za zvuků parkovacích senzorů ta perfektně vyleštěná, bílá Q7, v čele se sexy blondýnou couvá do auta, které stálo za ní, až do něho nacouvala úplně. Stála jsem jako opařená čajem. I pán vedle mě. I paní oproti. I dva páni, co si dávali svoji ranní kávu. Ano, ženy opravdu mají své dny.