Díl Druhý – Tak trochu jiné Chorvatsko…

Autor: Tina Nekudová | 18.8.2019 o 19:08 | (upravené 22.8.2019 o 19:45) Karma článku: 0,00 | Prečítané:  714x

Ještě byla Dorotka v břichu a mě už braly roupy na dovolenou. Naposledy jsem byla na lyžovačce v Malině.

Dobře jsem si zalyžovala v Apres ski, s horkou čokoládou. Cítila jsem, že v létě ji budu potřebovat. Dovolenou. Furt mateřskou dovolenou, jen na jiném místě. Asi ženský instinkt. Nebo zoufalost z mamutích, nateklých noh. Plán nebyl daleký cestování, nejsme rebelové, ani nás za to neplatí Instagram. Ale Jadran..., se štěstím pár hodin, v autě zvládneme.  A tak za sebou máme tak trochu jiné Chorvatsko. A měli jsme, naštěstí, štěstí.

Už balení bylo jiný. Většinou mě trápilo, ve kterých jehlách vydržím tancovat, kolikatery plavky ukázat na pláži a kolik lahví Prosecca se vleze do kufru. Tentokrát jsme valili s truhlou na střeše. Bez vibrujícího sedátka se nepohneme z domu. Nezapomenout plínky na koupání, který jsme mimochodem nevyužili, protože moře bylo pro malou moc studený, bambusový ručníky, dostatek přebalovacích podložek, aspoň tři pyžama, protože nehody se v noci stávaj. A Aperol. Pro rodiče. Aby se nehody lépe snášely. Plán byl vyrazit ve čtyři. Dobalit kartáčky, Dorotka se napapala. Tempo solidní. Všichni zpocení. Jak švýcarské hodinky. Vyrazili jsme o půl šesté. Jsou plány a plány. Cesta překvapivě pohodová. Maďarská dálnice nepřekvapivě otřesná. Vysoká koncentrace Rumunů a Srbů ve dvou pruzích (čti v levým pruhu) je na kurz sebeovládání. Na místě bylo vše potřebné. Funkční klimatizace, stín u bazénu a klid. Vzpomínám s úsměvem, kdy prioritou byla vzdálenost beach clubu.

Tříměsíční mimino zaručuje parádní místo na pláži. V první řadě. Vždycky jsem o takovým snila. V dobách minulých jsme se před dvanáctou k vodě nedostali. Dneska nás předběhne jen zájezd německých důchodců. Vstávaj v pět jak my, ale zjevně maj po ránu míň starostí. „Vycibrila“ jsem přirozenou intuici na baby friendly místa (měla jsem ji vždycky, ale fungovala přesně opačně). Koukám, kolik je kde schodů, prostor na uspávací pohyb s kočárem. Kontrolujeme vítr, aby kouřící slepice nedýmyly malé pod nos. Ano, existují nové úrovně zájmu. Ovšem jsou věci, které se ani trochu nemění. Lignje na žaru jsou furt božský. Karlovačko je furt hnusný. Češi jsou furt Češi.

Nemyslela jsem si, že si oddychnu. Vypadne dudlík, umýt dudlík, přebalit, je moc teplo, tak sundat ponožky, je moc zima, tak oblíct ponožky, houpat se, sedět, ležet na zádech, ležet na břichu, vidět přes rameno, vidět z klína, dát čepku, natřít pravou ruku, natřít levou ruku… ale… malá usoudila, že si to dovolenou zasloužíme. A tak jsem pila Sex on the beach a mohla se v klidu kochat za tmavýma brýlemi. Na Rakušance, co si neuhlídala podprsenku. Dědovi, co to ještě nevzdal se svou babkou. Šestileté Maďarce, co snědla pizzu, hamburger a nezapomněla na zmrzku, tři kopečky. A tak jsem si hekala. Blahem. Nahlas.

Nekonaly se žádný diskotéky, žádný koupání na Adama, ani kradnutí lodí. V sedm hodin dítě spalo a my si užívali skleničku na terase. S úchvatným výhledem na Opatiju. Chorvatské Monako. Bavili se o nepodstatných věcech. Potichu. Abychom Dorotku neprobudili. Vzácný okamžiky. Že jsme to na chvíli zase jen my dva. Ale na konci každého dne je ta miminkovská vůně v ložnici k nezaplacení.

Ještě byla Dorotka v břichu a mě už braly roupy na dovolenou. Jsem šťastná, že Maťo mé přání vyslyšel. Přejedla jsem se mořskými plody. Naučila se další rodičovské triky. Načerpala jsem novou energii. Potvrdila si, že máme úžasné bábo. Zamilovala se ještě víc do svého muže. Myslím, že jsme zažili tak trochu jiné, dokonalé Chorvatsko a dávám cestování s dětmi, tedy aspoň s tím naším, zelenou.

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Nadácia Zastavme korupciu

Policajti dostanú nové testery na alkohol. Také ako Česi, no výrazne drahšie

Išlo pritom o ten istý model.

Píše Marek Maďarič

Preč s aroganciou a agresivitou (píše Marek Maďarič)

Pamätám si aj časy, keď parlament nebol bojiskom zločincov a polobláznov.


Už ste čítali?