Díl Šestý – Čerstvý vzduch…

Autor: Tina Nekudová | 15.9.2019 o 20:40 | Karma článku: 0,00 | Prečítané:  391x

Usadit se v Starom meste bylo to nejlepší rozhodnutí. Život. Kultura. Historie. Vzrušení. Ranní procházka. Do kopce na hrad, po Zámocké dolů, káva na Michalské, končíme v Prezidentské zahradě. Centrum Bratislavy není velké.

Prej je zastávkou mezi Vídní a Prahou… není to tak. Bratislavu neprojíždíte, v Bratislavě žijete… a pak pochopíte… že má to… svoje. Jiné lidi, co se baví o jiných věcech. Všechny kuchyně světa. Vlastní les. Krásná jezera. Nudapláže pro gurmány. V sobotu ráno na ulici klid. V neděli plné kostely. Zelené parky. Má to… svoje… jako každé jiné místo, město. A tak… i my… co naše Staré město milujeme, potřebujeme… čerstvý vzduch…

           Sbalili jsme všechny potřebnosti. Dorotka zabrala celé auto. My měli teplákovku a Desperados. Řídil Maťo. Raději se vozím… a kecám mu do řízení. Nesnáší to. Chce mě vysadit na kraji vozovky. Nedivím se mu. Zastavili jsme se v Myjavě na oběd. Tripadvisor našel top deset restaurací. Teda všechny restaurace. Dobře jsme se najedli. Příjemná obsluha, zvláštní přízvuk. Pokračovali jsme na Mohylu. Mohylu M.R. Štefánika. Před více jak rokem jsem v tom místě zažívala ultimátní napětí, nervozitu, respekt. Startovala jsem štafetu Štefanik trailu. V jedenáct večer. Šestnáct a půl kilometru. Nejdelších šestnáct a půl kilometru v životě. Temný myšlenky. Sevřenej zadek. Zpocený paty. Včera to bylo bez napětí, bez nervozity, ale s respektem. Ukazovat Dorotce krásy Slovenska… je Čechoslovenka… to bude poznávání rodných krajů. Mohyla je majestátní. Šikmáči fotili. Dostala jsem náhrdelník z kapradí. Indiánský. Maťo je lesní muž. Dítě spalo. Zvěř číhala. Dýchali jsme… čerstvý vzduch…

           Rok 2019 dovoluje najít místo, kde lišky dávaj dobrou noc… v tomto případě kozy a ovce… Malá dědinka Priepasné. Na úplném okraji udržovaný statek. Usměvavý pán nás pohostil čerstvýma buchtama… ne pálenkou. Sofistikovaný to kraj. Slepice, kohouti, králíky. Dvě houpačky, ohniště. Apartmán B. Bé, bé, bé? Áčko bylo plné. Čechuři. Mladej pár. Pepani. Tři postele. Mikrovlnka. Lednička. Sprchovej kout. Teplá voda do dvaceti minut. Napíchli jsme špekáčky. Já klobásy… v Kauflandu nemaj bezlepkový špekáčky… bezlaktózovej hermelín mě nezaujal. Dítě spalo. Tvrdě.  Zvěř číhala. Ani jsme si nepovídali. Nebylo o čem. Prostředí mluvilo za nás. Bylo potichu za nás. Neprojelo ani jedno auto. Nezaštěkal jeden pes. Priepasné spalo. V sedm hodin. A my s ním… naše myšlenky… naše staroměstké starosti… zůstaly někde mezi Myjavou a Mohylou. V kraji zachovaných Felicií a manšestrových kalhot. Tak jsme seděli… západ se blížil…a my dýchali… čerstvý vzduch…

           Usadit se v Starom meste bylo to nejlepší rozhodnutí. Život. Kultura. Historie. Vzrušení. Někdy se ale zastavit… pár dní v roce… na moment… mimo známé civilizace… v kraji s jinými lidmi, co se baví o jiných věcech. Ochutnat místní kuchyni. Vidět zelenější lesy. Má to to svoje… jen tak se nadechnout… čerstvého vzduchu.

 

 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Trnka na nahrávke s Kočnerom: Viem, že ma zabijú

Kočnera hnevalo, že Trnka vydieral Haščáka.

KOMENTÁR PETRA TKAČENKA

Zabav Veyron, spasíš vlasť

Bez zhabania Bašternákovho majetku spravodlivosť nedosiahneme.


Už ste čítali?